Zpravodajský blog neprofesionálního filmového spolku Taranis Film.

Kopačky #4: Martin Doležal

9. prosince 2017 v 17:59 | Rivalú von Krähewinkel |  Tvorba
Schovává se za kamerou a občas neuroticky komanduje ty, kteří stojí před ní. Režisér. Přinášíme vám poslední ze série rozhovorů s účastníky natáčení kraťasu Kopačky.


Taranis: Martine, jakožto režisér i scénáriska Kopaček jsi stál u úplného zrodu kraťasu. Jak to všechno začalo?

Martin: Bylo to vlastně úplně náhodou. Roztočili jsme jeden delší projekt, Banshee, ale měli jsme komplikace s termíny natáčení. Nakonec se vyskytl jeden termin, kdy většina zúčastněných mohla, ale klíčová osoba ne. Přišlo mi škoda, že bychom takový víkend nevyužili, zvlášť po několika termínech natáčení, kdy nám nepřály okolnosti.

Všechno bylo takové nestandardní, protože jsem měl před sebou seznam možných účastníků natáčení, a s tím jsem přemýšlel nad námětem. Vymýšlení námětu je složitý proces, někdy se můžete snažit a ne a nepřijít nějaká vhodná myšlenka, někdy to přijde samo. A teď to byl naštěstí ten druhý případ. Navíc za pět minut dvanáct, 9 dní před termínem natáčení. O dva dny později jsem sedl k počítači a během dvou až tří hodin napsal scénář. O tři dny později jsme se sešli a scénář prodiskutovali. Někteří herci se ten den neviděli vůbec poprvé v životě, včetně ústřední dvojice.

Taranis: Když už jsme u herců, podle předchozích rozhovorů to s nimi také bylo poměrně odvážné vzhledem k jejich zkušenostem.

Martin: Je pravda, že s Honzou (pozn. hlavní postava) jsem před natáčením absolvoval pouze krátkou kostýmní a hereckou zkoušku, protože opět poměrně narychlo obsadil jednu z dost významných rolí v Banshee. Tam měl původně při prvním natáčecím dnu úlohu zručného maskéra. Nikdy předtím ve filmu nehrál. Pak se v nouzi sám přihlásil, zda bychom to s ním nezkusili do role neobsazeného medika. Pro Kopačky se už pak z přítomných zdál jako vhodný partner k Janě, se kterou jsem zase v minulosti podnikal hlavně hudební spolupráci (Stíny Abadanu, Mrkev a mlíko). Jedinou hranou roli pak měla ve Vojínu Arahosovi 4, která sice byla významná, ale beze slov. Takže její skutečné herecké nadání jsme nakonec prověřili až přímo na place. Takže ano, bylo vlastně poměrně odvážné dát hlavní role v konverzačce debutantům, ale o tom už to tak u nás bývá. A nelituji toho, vyplatilo se to.

Taranis: A jak na tom byl zbytek obsazení?

Martin: To už byla v podstatě osvědčená herecká sestava. Nejvíc jsem byl rád za účast Vaška Dvořáka, který býval mým dvorním hercem, ale naposledy se objevil před kamerou před nějakými 8 lety v Mrkvi a mlíku, což byla, myslím, i jeho nejlepší role. Věděl jsem, že role Kopačkách je pro něj přesně to pravé. A že si to užije. Na natáčení přiletěl dokonce z Dánska, kde se teď poměrně trvale vyskytuje, což je vlastně jeden z hlavních důvodů, proč došlo k té dlouhé pauze. Emila Nováka potom považuju za člověka, jehož herecký potenciál jsem ještě zdaleka plně nevyužil, takže se má na co těšit :-). Jana Podrázká je pak rovněž trvalým a spolehlivým článkem naší sestavy, a Eva Kunčarová dostala konečně možnost se projevit víc než jen jako objekt v pytli. Takže ano, spokojenost na všech frontách. To se projevilo i fajn atmosférou na place... když nepočítám své nervózní já.

Taranis: Co samotné natáčení? Bylo něco, co jsi na place podcenil?

Martin: Čas. Rozhodně čas. Bylo to dáno i okolnostmi, protože, mám pocit, že někdo z herců mohl jen onu sobotu, takže jsme měli na natáčení jeden den. Zprvu jsem to nepovažoval za takový problém, celý film se odehrává staticky v jedné místnosti, takže klasika, ale při pohledu na scénář, který měl nějakých těch 8 stránek, to bylo trochu šílenství. Vlastně to všechno nakonec zachránili herci, protože kdyby neměli takovou schopnost sehrávat celé scény prakticky na jeden zátah, nikdy bychom to nestihli natočit. V rámci jednoho dne se dá udělat hodně, ale holt v našich amatérských podmínkách se prostě sejdeme na nějakou tu osmou, devátou, než se všechno v naší skromné sestavě připraví, začíná se točit mezi desátou a jedenáctou, většina klasického filmového štábu tentokrát stála před kamerou, takže pro stěžejní scény jsem byl štábem já, do toho problémy se sluncem a osvětlením... byla to pak radost. Naštěstí námět umožňoval určité ústupky a stylizaci, za kterou jsme se mohli schovat :-).

Taranis: To nezní zas tak moc optimisticky. Takže bys příště udělal něco úplně jinak?

Martin: Ani ne. Rozhodně to bylo natáčení, které nám hodně dalo. Ostatně jako většina natáčení. Holt úloha režiséra, zvlášť v amatérských podmínkách, je poprat se s tím, co má. A ostatní jsou mi v tom vždy oporou. Opět musím trochu neskromně konstatovat, že v rámci podmínek, jaké jsme měli, mě vždy dost překvapuje, jak výsledek nakonec vypadá. Pochopitelně na všem se dá pracovat, pečlivější a delší příprava by také přinesly své ovoce, ale taková už prostě byla situace.

Taranis: Takže ti vlastně takový způsob natáčení vyhovuje?

Martin: Všechno má své pro a proti. Z čeho nejsem zase tak šťasný, je fakt, že se tyhle rychlé jednohubky stávají tím hlavním, co naše skupina produkuje, a to není přesně ten směr, kterým bych se chtěl vydávat. Ale máme teď v produkci pravý opak tohoto, Banshee, kde se tedy pro změnu nedaří sladit termíny. Už to holt není jako za našich školních let. Vlastně mě překvapuje, že se to dá ještě v mnoha případech skloubit s dnešní uspěchanou dobou a rodinnými záležitostmi účastníků.

Taranis: Chceš se tedy už zaměřit pouze na větší a výpravější díla, nebo stále preferuješ i "víkendové" kraťasy?

Martin: Tyhle jednohubky jsou moc fajn, jsou to často takové spontánní záležitosti, fajn zkušenost, možnost otestovat herecké kvality známých a kamarádů, ale pochopitelně tam není takový prostor rozvinout příběh, vytvořit atmosféru a podobně. Ostatně třeba takové Bio bylo také pouze atmosférickým testem pro Banshee. Takže ano, Banshee je přesně to, jakou cestou se teď chci po těch mnoha kraťasech dát, ale víkendovky mají mnohé výhody a je to hlavně možnost, jak se držet filmařsky alespoň trochu ve formě. Ono sice je to natáčení na den nebo dva, ale postprodukce pořád trvá týdny až měsíce.

Taranis: Nebude to s Banshee i žánrem a military tematikou, které se rád věnuješ?

Martin: Jasně, mám to téma rád, protože je to možnost, jak poměrně jednoduše zajistit zajímavou výpravu, vizuál a atmosféru, vrátit se v tomhle internetovém světe k základním lidským pudům a hodnotám. A ve výsledku, stejně jako u celovečerního scénáře k Hraničářům, který jsem před časem dopsal, nejsou to zdaleka příběhy o válce nebo zabíjení, ale o lidech, jejich vztazích a morálních hodnotách.

Taranis: Když bychom se ještě vrátili ke Kopačkám, ty jsou také vlastně poměrně dost o morálních hodnotách.

Martin: Člověk trochu stárne a už mu tak úplně nestačí točit nějaké slaboduché hrátky s pointou nebo laciným vtipem, tedy alespoň ne vždy :-), a snaží se tam zapojit i nějakou tu myšlenku, podnět k zamyšlení. Takže ano, Kopačky jsou tak trochu i o tom, zda je dobré říkat věci na rovinu, a jak se při tom vypořádat se svým svědomím.

Taranis: Obligátní otázka na závěr, komu bys Kopačky doporučil?

Martin: Každému, kdo si prošel rozchodem. Snažili jsme se udělat kraťas, který dá lidem alespoň trochu úsměvně vzpomenout, jaké důvody museli vymýšlet nebo si naopak vyslechnout, když na rozchod došlo. Z dosavadních reakcí se dá soudit, že se nám to i celkem povedlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama