Zpravodajský blog neprofesionálního filmového spolku Taranis Film.

Kopačky #2: Jan Franěk

8. června 2017 v 18:20 | Brennos |  Točí se
Jan Franěk je letošním nováčkem v řadách Taranis Filmu. Jak vzpomíná na své vůbec první působení před kamerou a hned v titulní roli kraťasu Kopačky, se dočtete v dalším ze série krátkých rozhovorů s účastníky natáčení.


Taranis: Honzo, u Taranis Filmu jsi letos čerstvým nováčkem, ať už jako člen štábu nebo jako herec, jak se to celé vůbec seběhlo?

Honza: K Taranis Filmu jsem se dostal přes doporučení od jednoho jejich člena, Olivera. Sháněli v tu dobu maskérku kvůli natáčení a já se tou dobou zajímal o bodypainting. Oliver mě poprosil o spolupráci s filmem, já si řekl, že by to byl supr zážitek, uplatili mě kafem a cateringem a náhle jsem maloval zranění pro jednu z hlavních postav filmu. A jelikož rád zkoušim nové věci, odkýval sem i nabídku na hraní.

Taranis: Pro natáčení Banshee jsi byl angažován nejprve jako maskér, což se podle prvních reakcí na tvou práci rozhodně osvědčilo. Pak ses nabídl jako herec pro poslední z neobsazených rolí v Banshee a... k tomu, co následovalo se ještě dostaneme. Máš nějaké herecké zkušenosti, nebo, jak jsi naznačil, zkoušíš a jdeš do věcí po hlavě? Kde se vzala ta sebedůvěra?

Honza: 😀 Má sebedůvěra se vzala v tom, že mám problémy se sebedůvěrou, abych tak nějak řekl. Dříve jsem hrával v ochotnickém divadle (prakticky jen dvě hry), rád hraju LARP, kde každá hra je jiná role a záleží na improvizaci, a dvakrát sem dělal kompars v jednom historickém seriálu. Takže vše můžeme shrnout jako pokusy o herectví 😀 Každopádně ano, většinou se do věcí vrhám po hlavě, jelikož když mám někde vystupovat, tak se strašně, ale strašně stydim, mam trému a pochyby o tom, jestli sem zahrál, co sem měl a jak sem měl. Ale právě tyhle "střemhlavé skoky" do takovýchto akcí mi pomáhají stres a trému překonávat. Bojuju tak s vlastními démony, jak se říká 🙂 A doufám, že dělám něco, co se bude líbit ostatním.

Taranis: Tvou filmově-hereckou premiéru v Banshee nakonec zmařilo počasí a natáčení se odložilo, místo toho přišla z čista jasna hlavní role v Kopačkách. Očividně jsi stačil získat důvěru režiséra 🙂

Honza: 😀 Svedl bych to na černou magii, než na své herecké schopnosti. Každopádně náš režisér je v těchto ohledech dost vlídný a snaží se z člověka vymáčknout to nejlepší. Takže jsem rád, jestli sem si důvěru získal, ikdyž přesně nevím čím.

Taranis: Co tě přesvědčilo vzít rovnou hlavní roli a navíc v konverzačním kraťasu, kde se tzv. huba nezavře?

Honza: Jednak mi slíbili, že to bude krátký, a druhak pod heslem 'není malých rolí' mi prostě zprvu přišlo, že to nebude moc náročné a že to nebude takové drama. No... více jsem se zmýlit nemohl a jakmile se pustily kamery a světla, přepadla mě úzkost a tréma 😀 Ale nakonec jsme to nějak dali a byl to super zážitek.

Taranis: Takže ke konfrontaci očekávání x realita přece jen došlo. Určitou představu o průběhu natáčení u Taranis Filmu už jsi asi měl z práce na Banshee, ale přesto, co bylo jinak? Ať v dobrém tak zlém?

Honza: To rozhodně došlo. U Banshee jsem věděl, že je to prostě dělší film, že je to v lese a že to bude opravdu náročný. Ale nečekal sem, že i interiérové natáčení desetiminutového filmu dá takové strašné práce, času a nervů. Obzvlášt když největším nepřítelem je pak třeba čas, tedy konkrétně sluneční světlo, které se neustále mění, a spoustu jiných detailů. Prostě mi potom došlo, jaká je to makačka, což sem předtím opravdu netušil.

Taranis: V Kopačkách je tvou hereckou partnerkou Jana Nováková. Viděli jste se poprvé teprve necelý týden před natáčením, pro ní to byla rovněž první mluvená role. Jak se vám spolupracovalo? Byli jste si navzájem oporou?

Honza: S Janou se mi spolupracovalo skvěle a doufám, že stejné to bylo i z druhé strany 🙂. Přišlo mi, že sme si ve spolupráci prostě sedli a tak ty konverzace prostě šly. Je to velice příjemná dáma a já doufám, že se nám ještě naskytne příležitost ke spolupráci.

Taranis: Druhým hereckým kolegou ti byl Vašek Dvořák, tam byla herecká konfrontace také poměrně emocionální. Jak se ti spolupracovalo s, vedle režiséra, nejstarším pardem z Taranis Film?

Honza: S Vaškem se pracovalo moc dobře. Je prostě zkušenější a ví, jak nahrávat a jak se v tom pohybovat. Všechna čest 🙂

Taranis: Podle určitých náznaků to vypadá, že se na sebe poměrně nerad díváš nebo se posloucháš. Jaký jsi měl pocit z toho vidět se ve filmu v rámci prvních minut hrubého sestřihu, který už ve štábu koloval?

Honza: Je to tak, já sem strašlivě sebekritický a dívat se na sebe v záběrech, či se poslouchat na zvukové stopě, ve mě vyvolává stud. Ale zas díky prvním záběrům vidím, co dělám špatně a co je zlepšovat. Když to člověk zkousne, něco se o sobě i dozví 🙂

Taranis: A co ses zatím stačil dovědět? 🙂

Honza: Že moc přemýšlím nad textem, co mám říct, než nad tím, co mi sděluje člověk, se kterým mluvím. A že bílá mi nesluší 🙂

Taranis: Pokud by vyplynul nějaký nedostatek, stejně se to dá hodit na režiséra, takže se není čeho obávat. Což mě přivádí na otázku, jak se ti pracovalo s režisérem a vůbec celým kolektivem z Taranis Filmu, byť ten se tentokrát objevil spíš před kamerou než za ní?

Honza: Kdybych své nedostatky házel na ostatní, nic bych se v životě nenaučil 🙂 Mně se s celým týmem a štábem pracovalo opravdu velice dobře. Dámy se o nás všechny staraly co se cateringu týče, na place byla legrace, ačkoli nás tlačil čas. Celkově byla báječná atmosféra, při které se dobře pracuje. Jsou to milí lidé, kteří mají zajímavý, ikdyž náročný, koníček. Prostě fajn parta vedená člověkem s, dle mě, dobrými a zajímavými nápady a příběhy. A já mam příběhy moc rád a ještě raději se účastním jejich tvorby. A také mi dávají prostor se kreativně vyřádit, ať už tím make-upem nebo hraním. Prostě radost s nimi něco dělat

Taranis: Tohle zní jako učebnicový příklad pozitivního konce rozhovoru pro podporu komerční produkce, což my nejsme 🙂 Takže... nějaké negativum, co by se dalo zlepšit, co neprobíhalo přesně podle tvého očekávání?

Honza: No, tak asi kdyby na ty filmy bylo víc času a příprav, režisér nezastával 6 pozic (chápej kameru, režii, osvětlení, apod.), ale jen jednu či dvě, rozhodně by to bylo lepší. Jo a taky víc peněz kdyby v tom bylo 😀 Ale prostě sem tu nový, málo toho o téhle branži znám, a tak se prostě těším, co vymyslíme příště. 🙂

Taranis: Závěrem, koho a proč bys pozval na Kopačky?

Honza: Já myslim že je to pro všechny, kteří se kdy museli s někym rozcházet, nebo byli rozcházeni takovým tím stylem 'zůstaneme kamarádi'. Jen abych toho moc neprozradil, věřím, že na své si příjdou i ti filosofičtěji zaměření. Snad se to bude líbit. Pozval bych určitě i své známé, hlavně z čajovny, kde bude premiéra, a pár blízkých známých, ať se baví na můj účet taky jednou 🙂
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama