Taranis Film Underground na Blog.cz

Premiéra Stínů Abadanu byla s konečnou platností stanovena na začátek září tohoto roku. Pokud patříte mezi ty, kteří nejsou schopni pochopit, proč se s filmem děláme takovou dobu, a proč až v září, když už je dotočeno, tak právě pro Vás je určen tento článek.

Na jaře roku 2005, kdy byly položeny základní kameny filmu - řekněme si to popravdě a na rovinu - jsme byli pouze partou nezkušených amatérů, kteří chtěli natočit "něco jiného a většího". Kdo viděl něco z tvorby Taranis Film do roku 2005, musí dát v převážné většině zapravdu.

Už výsledky prvního natáčení u Chomutova s obrněnou technikou, kdy jsme se všichni oťukávali a v podstatě i poznávali, dávaly tušit, že netočíme zase tak obyčejný film. A tak se pomalu rozjížděl kolotoč úsilí udělat film co možná nejlepší. Zprvu plánované dva víkendy natáčení se nenávratně vzdálily. Upravoval se scénář, přidávaly se scény, přetáčel a dotáčel se již natočený materiál, to vše s tím, že schopnost sejít se na natáčení v plném stavu byla různorodá a s poměrně značnými intervaly. Takže i přes relativně dlouhé období natáčení se vždy jelo v nelítostně dynamickém tempu bez možnosti dlouhých příprav. Nebyly to ovšem jen problémy s personálem, velmi významnou brzdou se ukázala i (ne)možnost využití obrněné techniky, kterou jsme jednoduše neměli k dispozici každý pátek, nemluvě o prokletém vojenském džípu, který v jednom případě cestou na natáčení zkolaboval, v druhém už náhradní vůz na plac ani nevyjel.

Každopádně nakonec se relativně zadařilo a převážná většina scénáře byla realizována, aniž by se sáhlo k razantnějším úpravám v důsledku nepříznivých situací, v případě hlavní obrněné techniky je tomu až zázrakem (vše za jeden víkend, materiál z úvodního natáčení byl totiž kompletně vyřazen).

Když se v polovině listopadu 2006 konečně po více než roce a půl dotočila poslední důležitá scéna, všichni si nepochybně náramně oddechli. Teď ovšem začala skutečná postprodukce, jejíž tíhu v drtivé většina nemoudře přijala na svá bedra jediná osoba. A protože u Stínů Abadanu zdaleka nejde o prostý střih natočených záběrů a hurá na premiéru, započala se další náročná cesta.

Většina scén se stříhala vzápětí po natáčení, jenže tyto hrubé střihy byly většinou velmi nedokonalé a bylo potřeba z natočeného materiálu vytěžit skutečně maximum. Režisér nebyl s mnohými pasážemi zdaleka spokojený, tak se ještě dlouze a dlouze stříhalo v jemných detailech i výraznějších změnách střihové skladby až do relativní spokojenosti. Čtyřicetiminutová stopáž, rychlý střih, stovky záběrů.

K rozhodnutí vytvořit u filmu kompletně novou zvukovou stopu se sáhlo až v pokročilé fázi natáčení. Nejprve jsme měli v hledáčku profesionálního zvukaře, ale postupem času jsme si uvědomili, že vlastní vizi nejlépe zrealizujeme vlastními silami, o vynaloženém čase a úsilí nemluvě. Bylo to těžké rozhodnutí a rozhodně nepřinášelo příznivé vyhlídky do budoucna.

Teď s odstupem času není třeba ničeho litovat, první výsledky zní více než pozitivně, nicméně časová náročnost realizace takového rozhodnutí je ohromná. Tisíce jednotlivých zvuků a zvukových pozadí, 40 minut detailní synchronizace všech zvukových projevů, to je práce pro zručného řemeslníka bez únavy na desítky hodin. Jednoznačně jde o nejnáročnější proces postprodukce.

Postsynchrony

Postynchrony úzce souvisí se zvukem. Bylo potřeba přemluvit před mikrofonem veškeré dialogy ve filmu, poslední velmi náročná zkouška pro herecké obsazení, s každým hercem zvlášť a dlouhé hodiny usilovné práce u mikrofonu dokola opakujíce repliky se snahou co nejpřesněji se vcítit do hereckého projevu, často i podat ještě procítěnější herecký výkon.

Hudbu si vzal opět na starost režisér, již během natáčení zkomponoval množství zkušebních melodií a hudebních pasáží a zdokonaloval si své naprosto amatérské hudební nadání. Po skončení produkční části natáčení ovšem všechny předchozí práce hodil za hlavu a pustil se do náročné práce znovu a s větší pílí. Protože hudba ve filmu nebude žádná neoriginální snůška opakujících samplů a hudebních smiček, ale poctivá notová záležitost, navíc v orchestrálním podání s nezbytnou potřebou podporovat a často i utvářet emotivní složku filmu, jde o velmi náročnou záležitost s mnoha předpokládanými nezdary. Zhruba 20-30 minut často poměrně dynamické scénické hudby.

Tvorba vizuálních efektů využívala dlouhých prodlev mezi natáčením, takže hrubé návrhy přešly rovněž do postprodukční fáze. Nicméně zdaleka nebyly kompletní a v uspokojivém stavu. Spousta nových digitálních výstřelů, úpravy a předělávky 3D modelů, vše je třeba vypilovat k maximální spokojenosti.

Nakonec je třeba všechny výše jmenované prvky sjednotit v celek a neméně důležitou součástí jsou i celkové vizuální korekce, kam patří např. barvení záběrů, korekce jasu a kontrastu, to vše často záběr po záběru, aby se odstranily nedokonalosti osvětlení a snímání za rozdílného počasí.

To je zhruba shrnutí obsahu a zejména náročnosti jednotlivých částí postprodukce. Její stav je možné zjistit na úvodní webové stránce filmu (hodnoty jsou často z opatranosti mírně podhodnoceny, nicméně zhruba odpovídají skutečnosti). Za vším je snaha o co nejprofesionálnější přístup k filmové tvorbě a zejména dosažení optimálního výsledku. Je to možná až příliš velký krajíc chleba, který jsme si ukrojili, nikdo z nás dopředu netušil, jak náročná bude naše cesta, proto ani způsob dosažení cíle není zdaleka optimální. Do budoucna zajisté ponaučení.

Pevně věřím, že předešlý text dostatečně objasnil naší trnitou cestu k vysněné premiéře.

Trpělivost nechť Vás provází... a vězte, že do premiéry Stínů Abadanu se ještě nějakého toho nenáročného krátkého filmu z produkce Taranis Film dočkáte, minimálně pro zpříjemnění čekání na černého koně naší produkce.