
Přihodilo se to začátkem března roku 2005, tehdy dva spolužáci, Martin Doležal a Ondřej Hloupý, zlomili hůl nad nevydařeným studentským filmovým projektem Kamýcká 90210 a přemýšleli, co bude dál. Ze společné rozpravy vznikl velmi hrubý námět budoucího projektu, nejambicióznějšího výpravného filmu spolku Taranis Film.
Je polovina října roku 2006. Co se stalo za ten rok a půl? Mnoho, zároveň i málo. Příběh samotný, sesmolený po několika večerech v zakouřené hospůdce, doznal nečekaných změn, původní sedmistránkový scénář nahradil finální jedenáctistránkový, o nárůstu obsazení a výpravy nemluvě. Prošli jsme zdlouhavým a často na měsíce přerušovaným natáčením, kolik potu proteklo, kolik nervů bylo zničeno, kolik nafty a benzínu projeto a filmového materiálu spotřebováno.
Člověk by řekl, že za takovou dobu musí být film dotažen do dokonalosti, neochvějně promyšlen, naplánován každičký záběr, herecky prozkoušen a vypilován. Kdepak. Představa o poklidném natáčení a pečlivé přípravě byla ta tam. Jednotlivá natáčení bez výjimek doprovázel místy až neúnosný spěch a průtahy daleko za produkční plán. Herecké zkoušky se nepodařilo uskutečnit ani v jednom případě, ačkoliv se s nimi téměř pokaždé počítalo. Ten čas. Když už se našel, bylo ho potřeba do poslední sekundy využít.
Neříkám, že jsme si za to nemohli sami, co to bylo za bláhový nápad situovat polovinu filmu do temné noci, v naprosto amatérských podmínkách, zejména pokud jde o kamerovou techniku, osvětlení, nedostatečný štáb a samotnou náročnost nočních scén? A přesto jsme v průběhu produkce Stínů Abadanu natočili další dvě drobná dílka, intermezza, která se z velké části odehrávala právě v noci.

Člověk se nepoučí. Noc má totiž kouzlo, s nocí se dá pracovat, modelovat jí, ukazovat jen chtěné a skrývat nechtěné... ale výsledek je vykoupen mnohonásobným úsilím.
Je polovina října a to přenošené dítě už ukazuje hlavičku, dřímá mezi clustery paměti počítače.
Navenek byste si řekli, že už je téměř hotovo. Ale zdaleka není. Těch pár scén, které ještě zbývá dotočit, to je jen poslední střípek produkční práce, vyložená radost, ale co přijde teď? Finální střih, dotáhnout vše do dokonalosti, vyladit, zachránit, co se dá, dosmolit vizuální efekty... a pak... nový zvuk, postsynchrony, hudba, obrazové korekce... bůh nám pomáhej.
Jsme skutečně v zajetí Stínů. Tak rádi bychom se toho vymazleného spratka zbavili a ukázali ho světu, ale kdyby to šlo tak naráz, určitě by mu chyběla nějaká ručička nebo nožička a už vůbec by to neměl v kebuli v pořádku.
Každopádně naše úsilí neuvadá, na střihu se pracuje každým dnem, zdokonalují se staré hrubé sestřihy, přidávají nové slepence, nic neponechat náhodě... s nervozitou se blíží okamžik, kdy člověk nakonec přijme všechny kompromisy, skončí to neustálé dolaďování, piplání se v drobnostech, řekne si "Dost!" a pošle finální střih do závěrečných obrazových a zvukových úprav. Takové rozhodnutí je vždy nejtěžší.
Naše dítě zajisté nebude dokonalé, těch kompromisů, neobratností a prvních zkušeností... ale počaté a nošené bylo s láskou, úsilím o co možná nejlepší výsledek, snahou vymanit se ze zažitých žánrů, přinést svěží vítr... a my věříme, že ve výsledku potěší nejen nás, ale především i Vás, potenciální diváky.
Více informací o průběhu dokončovacích prací, fotografie, upoutávky a reportáže z natáčení nalezne na oficiálních stránkách filmu.
